FILMY
Česká republika, 2018, 120 min
CASA a Antropofest
26.01.2018 15:00
Hostem semináře pořádaným CASA (Česká asociace pro sociálni antropologii) ve spolupráci s Antropofestem je Mauro Bucci, italský filmař a nezávislý výzkumník v oblasti vizuální antropologie. Tématem semináře je vyobrazení migrace prostřednictvím etnografického filmu „Hotel Splendid“. Fenomén migrace, který postihuje Afriku, Itálii a obecněji i Evropu, je v posledních letech s oblibou vyobrazován západními masmédii. Nicméně, důkladné porozumění lidským zkušenostem a sociální dynamika tohoto jevu jsou často zanedbávány. Host bude analyzovat etnografickou práci v terénu s kamerou, kterou podnikl při tvorbě snímku „Hotel Splendid“. Tento dokumentární film vznikl během jednoletého zúčastněného pozorování. Práce v terénu se zakládala na autorově zapojení se do každodenních životních zkušeností migrantů i na řadě intervenčních postupů zaměřených na zlepšení podmínek žadatelů o azyl.
165. Gellnerovský seminář se koná v pátek 26.1. od 15:00 v Café Kampus, Náprstkova 10, Praha 1
Oficiální webové stránky CASA: http://www.casaonline.cz/
Trailer k filmu: https://vimeo.com/199143607
P.I. Crawford hovoří o snímku Hotel Splendid: https://vimeo.com/249992367
Česká republika, Kanada, 2017, 30 min
Phillip Nosák
27.01.2018 15:55
4000 mil. To je vzdálenost, kterou museli Romové urazit, aby se dostali za novým životem. V roce 1996 opustilo mnoho českých Romů své domovy, aby se vydali hledat lepší život do Kanady. Tímto byl otevřen nový migrační koridor, který je využíván dodnes. Film nabízí pohled do života romské komunity a odkrývá příběhy lidí, z nichž mnozí nemají jistotu, zda budou ve svém novém domově moci zůstat.
Phillip Nosák je studentem posledního ročníku oboru „Hospodářská a kulturní studia" Provozně ekonomické fakulty na ČZU. Již na gymnáziu ho nejvíce bavily společenské vědy, a proto vedly jeho kroky právě na tento obor. Díky kurzu dokumentární a filmové tvorby, brzy zjistil, že film je směr, kterým by se chtěl dále ubírat. Stal se jeho prioritou, i přes to, že se jednalo o dobrovolnou nadstavbu studia. Od roku 2013 spolupracuje s Petrem Mikšíčkem na dokumentárních i hraných projektech. Z nejvýznamnějších jmenujme např. interaktivní film z prostředí uhelné elektrárny ČEZ a dokumentární seriál ČT – Minuty z Krkonoš. Momentálně dokončuje diplomovou práci, ve které se věnuji problematice squatterů.
Jana Zychová je studentkou doktorského studijního programu na České zemědělské univerzitě v Praze (PEF, Katedra psychologie), kde vystudovala obor "Hospodářská a kulturní studia". Antropologický směr studia ji natolik nadchnul, že se rozhodla ve studiu pokračovat a věnovat svou disertační práci romské otázce, konkrétně spokojenosti se životem romské komunity. Aby mohla zachytit postřehy z výzkumů a dále se s nimi dělit, účastnila se při škole dobrovolných kurzů dokumentaristiky vedených filmovým tvůrcem Petrem Mikšíčkem. Tento dokumentární film vznikl ve spolupráci se spolužáky a studenty, během terénního výzkumu v kanadském Hamiltonu a Torontu, kam mnoho romských rodin po roce 1996 emigrovalo.
režie: Phillip Nosák
produkce: Jana Zychová
kamera: Phillip Nosák, Jana Zychová
střih: Phillip Nosák, Jana Zychová, Petra Liprtová
Uvedení filmu:
Autonomní centrum Klinika, Praha; Antropologický večer ČZU, Praha
Nizozemí, 2016, 24 min
Anouk Houtman
26.01.2018 21:30
'Across Gender' je etnografický film o vyjednávání viditelnosti trans osob v indonéském městě Yogyakarta. Zaměřuje se na osobní zkušenosti různých lidí, kteří „překračují pohlaví“: LGBT aktivisty, drag účinkující a studenty islámské školy pro transženy. Dozvídáme se o jejich zkušenostech a o tom, jak vnímají indonéskou společnost. Prostřednictvím různých osob a prostorů podává dokument 'Across Gender' pestrý obraz trans lidí v Yogyakartě a zpochybňuje stereotypy. Příběhy jsou dokumentovány uprostřed anti-LGBT nálad a akcí na počátku roku 2016 a ilustrují, jak je vyjednávání o viditelnosti neustálý a obtížný proces.
Anouk Houtman žije v nizozemském Rotterdamu a věnuje se vizuální antropologii a genderovým studiím. Po bakalářském studiu v Amsterodamu pokračovala v magisterském oboru vizuální antropologie v Leidenu. Během terénního výzkumu v Indonésii natočila etnografický film 'Across Gender' na téma vyjednávání viditelnosti osob, které „překračují pohlaví“ v indonéském městě Yogyakarta. Zajímá se o osobní příběhy a zkušenosti lidí a věří, že film je nástrojem sociální změny. V současnosti studuje druhý magisterský obor – genderová studia.
režie, kamera, produkce, scénář, střih: Anouk Houtman
jazyk dialogů: angličtina, jazyk Bahasa
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu, ocenění (výběr):
Ethnocineca, Vienna, Austria 2017; Kashish Mumbai International Queer Film Festival, India 2017; Students Ethnographic Filmfestival Zadar, Croatia 2017; Korea Queer Film Festival Seoul, Republic of Korea 2017; Leeds Queer Film Festival, United Kingdom 2017; Thessaloniki International LGBTQ festival, Greece 2017; Viscult, Finland 2017
Trailer:
https://vimeo.com/212648556
Izrael, Sýrie, Francie, 2017, 28 min
Simon Luling
26.01.2018 20:30
Film se dívá na hranici mezi Izraelem a Sýrií prostřednictvím zkušeností komunity drúzů, která žije na území okupovaných Golanských výšin, je syrské identity, ale v izraelské realitě a podléhá geopolitickým rozmarům regionu. V padesátém roce okupace a se zuřící občanskou válkou v Sýrii, vyvstávají otázky týkající se identity Golan a jejich komunity drúzů.
Simon Luling je americký a německý filmař, který žije ve Francii. V minulosti žil v Kanadě, Nizozemsku, USA, Ekvádoru a Izraeli a pracoval především jako střihač a producent a příležitostně se věnoval akademickém výzkumu. Mezi jeho předchozí díla patří Freeway: Crack in the System (dokument o drogové epidemii v USA a hnutí Contras v Nikaragui) a oceněný jihoamerický komediální seriál Enchufe.tv. Zájem o politiku a světové kultury (v kontextu budování státu a národa) ho zavedl na Golanské výšiny, kde se spřátelil s obyvateli drúzských vesnic, z čehož vznikl film Borderline Views.
režie, kamera, produkce, scénář, střih: Simon Luling
jazyk dialogů: angličtina, hebrejština, arabština
jazyk titulků: čeština, angličtina
Trailer: https://vimeo.com/229465806
Česká republika, 2017, 5 min
Dalibor Knapp
27.01.2018 21:55
Ethnographic study of algorithms (3D, found footage) čerpá z formy a postupů klasického etnografického filmu. Autor ve filmu vystupuje jako výzkumník pracující na svých terénních poznámkách, který dělá interview se zástupcem algoritmické databáze chatbotem Mitsuku. Found footage zobrazuje pohledy bílých mužů a žen, reprezentantů koloniální tradice, kteří nerušeně ze svých úkrytů pozorují černé domorodce. Tento tok přerušuje scéna vymodelovaná ve 3D, ve které se autor potkává s El Negro de Banyoles, exponátem vycpaného domorodce, který byl vystaven v Museo Darder do roku 1991. V tomto momentu vyvstává otázka, kdo vlastně pozoruje a kdo je pozorován. Klasický etnografický vztah My vs. Oni se obrací, jsou to právě algoritmy, kdo shromažďují, kategorizují, nahrávají. Ten, kdo obžalová a vrací ono zírání zpět k zírajícímu je jen interface, kůže, tělo bez těla a odhaluje, kdo je dnes v subalterní pozici. Film vede divákův pohled do momentu, kdy se uklidňující privilegium zírání mění v pravý opak, kdy divák zjistí, že je sám pozorován, sám je kůží bez těla, povrchem bez vlastní identity.
Dalibor Knapp je autorem videoesejí, textů a instalací. Ve své práci se zabývá antropologickým výzkumem sociální a kulturní vrstvy reality a zkoumá konstrukce různých jazyků, které o ní vypráví. Společným rysem těchto děl je vždypřítomná otázka lidského poznání. Dalibor vystudoval Centrum audiovizuálních studií na FAMU (MgA.) a Teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PhDr.). V roce 2013 navštěvoval Lensbased class profesorky Hito Steyerl na Universität der Künste v Berlíně. Je kurátorem vzdělávací platformy pro digitální kulturu, umění a technologie Transmit a spoluzakladatelem studia pro výzkum Množina.org.
režie, střih: Dalibor Knapp
produkce: Studio FAMU
scénář: Mitsuku Chatbot, Dalibor Knapp
jazyk dialogů: angličtina
jazyk titulků: angličtina
Uvedení filmu (výběr):
Your face sounds familiar (galerie FAVU, Brno), Famufest 2017, PAF 2017 Olomouc
Španělsko, Německo, 2017, 85 min
Roser Corella
27.01.2018 14:00
Od té doby, co Kyrgyzstán v roce 1991 získal nezávislost, znovu ožila prastará praktika Ala-Kachuu, což můžeme přeložit přibližně jako „popadni a běž“. Více než polovina kyrgyzských žen je provdána za muže, kteří je unesli a pak se stali jejich manželi. Některým se po těžkých zkušenostech s násilím podařilo utéct, ale většinu donutí tradice a strach ze skandálu k tomu, aby zůstaly. Praktika Ala-Kachuu byla za sovětské éry zakázána a podle kyrgyzského trestního zákoníku je nadále nezákonná, ale jen málokdy je prosazováno právo, které má chránit ženy před touto násilnou praktikou.
Roser Corella je nezávislá barcelonská dokumentaristka, která v současnosti působí v Berlíně. Roser zahájila svou kariéru jako videožurnalistka pro katalánskou televizi, ale zájem o lidské příběhy stojící za globálními problémy ji přiměl k tomu, aby začala pracovat ve vlastní produkci a rozvíjet svou osobní vizi v oblasti dokumentárního filmu. Její snímky byly promítány po celém světě a získaly ocenění jako POYI (Picture of the Year International) v USA či cenu CANAL + France Award na festivalu ženských filmů v Créteil. Fascinace dokumentárním žánrem ji zavedla na nejrůznější místa po celém světě, kde hledala příběhy, jež by mohla vyprávět. Nejen být jejich svědkem, ale také klást kritické otázky o moderní společnosti.
režie, kamera, scénář: Roser Corella
produkce: Moving mountains films
střih: Ariadna Ribas
jazyk dialogů: kyrgyzština
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu, ocenění (výběr):
Best International Documentary at DocLA Los Angeles Documentary Film Festival 2017, Best film "A different tomorrow section" at Reykjavik Film Festival 2017, Best International Film Award at Festival of Ethnological Film v Bělehradě 2017
Itálie, 2016, 90 min
Mauro Bucci
26.01.2018 18:30
Hotel Splendid je intimním a kolektivním portrétem komunity migrantů z afrického pobřeží, kteří pobývají v přijímacím středisku pro žadatele o azyl. Jedná se o pohled na každodenní chod italského hotelu, který se proměnil v nouzový tábor pro uprchlíky. V dokumentárním filmu se prolínají dvě různé dějové linie: dramatická cesta plná násilí a zneužívání, kterou migranti podnikají, aby se dostali do Evropy, a itinerář, kterým se musí žadatelé o azyl řídit po vstupu do tábora, dokud není proces hodnocení u konce.
Mauro Bucci je italský filmař a nezávislý výzkumník v oblasti vizuální antropologie. O etnografických filmech psal odborné eseje pro italský kinematografický časopis „Bianco e Nero“, pro etnografický časopis „Visual Ethnography“ nebo pro sborník antropologických článků, který publikoval Clueb. Jeho poslední esej psaný do knihy „Looking with Robert Gardner“ vydal Suny Press v srpnu 2016. Mauro Bucci vystudoval s vyznamenáním „Dams“ (obor Kinematografie) na univerzitě v Bologni a také má diplom ze Školy vizuální etnografie ISFCI v Římě. Pro svůj první filmový počin „Hotel Splendid“ natáčel video, nahrával zvuk i dělal střih. Tento dokumentární film, založený na etnografické metodě zúčastněného pozorování, dokončil ve vlastní produkci po 12 měsících terénního výzkumu.
režie, produkce, kamera, scénář, střih: Mauro Bucci
jazyk dialogů: italština, angličtina, francoužština, jazyk Wolof
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu, ocenění (výběr):
GRAND PRIX International Ethno Film Festival "The Heart of Slavonia" Chorvatsko 2017; BEST FEATURE-LENGTH FILM, prize "Gold Marzocco" Adriano Asti and BEST DOCUMENTARY FILM, prize Luciano Becattini, Valdarno Cinema Fedic Valdarno, Itaálie 2017; SPECIAL MENTION, Bastimento Film Festival Bologna, Itálie 2017
P.I. Crawford hovoří o snímku Hotel Splendid: https://vimeo.com/249992367
Trailer: https://vimeo.com/199143607
Švýcarsko, 2015, 49 min
Jessica Bollag
27.01.2018 18:50
Stát Iowa je největším producentem sóji a kukuřice v USA. Ve městě Eldon jsou nadnárodní korporace Cargill a John Deere nejdůležitějším zdrojem pracovních míst, a to převážně v nižší příjmové kategorii. Ve městě téměř neexistují veřejné služby. Jednotlivé domy často dělí obrovská pole. Pět mladých lidí hovoří o svém každodenním životě v této zemědělské oblasti. Skutečnou hrozbou je zde propouštění a outsourcing. Protagonisté jsou navíc spojováni s negativními stereotypy: white trash (bělošská spodina), rednecks (burani) či hillbillies (venkovští balíci). Pět přátel z Eldonu má mezi sebou velmi blízké vztahy. Často se navštěvují bez ohlášení. Nemusí si zamykat domy ani auta. Protagonisté snímku popisují, jak se mění Eldon. Proč zůstávat v tomto městě, když jsou zde tak mizerné pracovní příležitosti? Jak se vypořádat s negativními stereotypy? Proč je svoboda důležitější než kariéra? Kreativní řešení a silný smysl pro komunitu jsou v tomto regionu zásadní. Antropologický dokument o odemčených dveřích, zábavě a konfliktu v geografické izolaci.
Jessica Bollag nedávno dokončila magisterské studium sociální antropologie se zaměřením na vizuální antropologii na univerzitě v Bernu. Pracuje na Spolkovém úřadu pro kulturu a vyučuje na univerzitě v Bernu. V současnosti působí jako výzkumnice na Pedagogické univerzitě v Bernu. Ve svém výzkumu se zajímá o antropologii práce, společenské třídy a etnografickou filmovou tvorbu.
režie, produkce, kamera, střih, scénář: Jessica Bollag
jazyk dialogů: angličtina
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu, ocenění (výběr):
Society for Visual Anthropology Film & Media Festival, Minneapolis, U S A; Award for the Best Graduate Student Film - Festival of Visual Culture Viscult Joensuu, Finsko; Ethnografilm Paris, Francie; Days of Ethnographic Film Ljubljana, Slovinsko; International Ethnographic Film Festival of Quebec, Kanada; University of British Columbia International Festival of Anthropology Film, Vancouver, Kanada; Ethnographic Film Festival Kratovo, Makedonie; Ethnocineca International Documentary Filmfestival Vídeň, Rakousko; Nomination Excellence in Visual Anthropology Award - International Student's Ethnographic Film Festival Zadar, Chorvatsko.
Angola, Portugalsko, Velká Británie, 2016, 35 min
Ines Ponte
26.01.2018 22:00
Film se odehrává v horské vesnici Katuwo a je intimním portrétem každodenního života rodiny, která žije na agropastorální farmě v Namibe v Angole. Prostřednictvím přání filmařky, aby jí její hostitelka Madukilaxi vyrobila panenku, se film zabývá dvojím pojetím práce během suché sezóny: společnou výrobou panenek a živobytím. Lipuleni, Madukilaxiho batole, sleduje jejich práci a všichni tři slaví plody svého úsilí.
Ines Ponte se narodila v roce 1979 v Portugalsku, vystudovala vizuální antropologii ve Velké Británii a z domova měla zázemí v dokumentární a sociální antropologii. Od roku 2006 působila jako střihačka, kameramanka, produkční, výzkumnice a asistentka psaní dokumentárních a výzkumných projektů v Indii, Brazílii, Portugalsku, Angole a Velké Británii. Po výuce teoretických a praktických kurzů o filmové tvorbě a vizualitě se v současnosti podílí na audiovizuálních a mediálních projektech v Portugalsku.
režie, kamera, střih, scénář: Ines Ponte
produkce: Granada Centre for Visual Anthropology
jazyk dialogů: jazyk Olunyaneka
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu (výběr):
Apricot Tree International Documentary Film Festival, Armenie 2017; Pärnu International Documentary and Anthropology Film Festival, Estonsko 2017; Days of Ethnographic FIlm, Slovinsko 2017; EthnoFest, International Ethnographic Film Festival, Řecko; Kratovo Ethnographic Film Festival, Makedonie
Trailer: https://vimeo.com/242457828
Česká republika, 2017, 17 min
Tomáš Pospíšil
27.01.2018 15:40
Tento etnografický film vznikl jako součást mojí bakalářské práce. Natáčení začalo v říjnu roku 2016, kdy se můj kamarád Jakub Berger rozhodl, že zrekonstruuje starou soukromou posilovnu a otevře ji pro veřejnost. Hlavní dějová linie zaznamenává právě rekonstrukci dané posilovny. Natáčení filmu skončilo v červnu roku 2017, kdy Jakub dokončil finální práce rekonstrukce. Jako další dva aktéry jsem si vybral závodníky kulturistiky, Daniela Čecha z Kolína a Martina Gabka, který žije v Mělníku. Film zachycuje jejich trénink a názory na životní styl s kulturistikou spojený.
Tomáš Pospíšil se narodil v Kolíně v roce 1994. Po ukončení Obchodní akademie v Kolíně, začal studovat sociální antropologii na univerzitě v Pardubicích. Mezi jeho záliby patří mimo jiné i sport. Naturální fitness sport provozuje již od roku 2010. Video, které dokumentuje jeho letitou tělesnou proměnu je k dohledání na portálu Youtube pod kanálem: Tomáš Pospíšil - Fitness channel. Ve svém prvním dokumentu, Obraz Svého Těla, sleduje životy tří závodníků kulturistiky.
režie, kamera, střih: Tomáš Pospíšil
produkce: Univerzita Pardubice
jazyk dialogů: čeština
jazyk titulků: -
PREMIÉRA
Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=ED0JSVc8zEU&feature=youtu.be
Estonsko, 2016, 78 min
Liivo Niglas
27.01.2018 17:00
„The Land of Love“ je dokumentární film o sobech, ropě, politice a poezii. Vypráví příběh Jurije Velly, lesního Něnce, pastevce sobů a básníka, který žije v tajze na západní Sibiři a snaží se dokázat, že se jeden člověk může postavit proti velké síle, která ničí životní prostředí původních obyvatel. Pro Vellu je "Zemí lásky! kousek lesní tundry, kde se každý podzim páří jeho sobi. Stejná oblast je oblíbeným místem pro zaměstance společnosti Lukoil, která těží ropu v tomto regionu. Yuri se už mnoho let snaží vyhnat zaměstnance Lukoilu ze "Země lásky", protože hluk aut, výstřely z pušek a kravál, který dělají opilí pracovníci, narušuje páření sobů. Yuri využívá několika nezvyklých metod odporu, kterými se snaží vyhnat ropaře, například natáčení nezvaných hostů a psaní básní na toto téma.
Liivo Niglas v současnosti působí jako výzkumný pracovník na katedře etnologie na univerzitě v estonském Tartu. Vede nezávislou produkční společnost Mp Doc na antropologické dokumentární filmy. Natáčel filmy na Sibiři, v Africe, Střední Asii a Severní Americe. Mezi jeho snímky patří: The Brigade (2000), Yuri Vella's World (2003), Adventure High (2004), Making Rain (2007), Fish On! (2008), Itelmen Stories (2010), Journey to the Maggot Feeder (2015).
režie, kamera, scénář, střih: Liivo Niglas
produkce: F-Seitse & MP DOC
jazyk dialogů: ruština, chantyjština, jazyk lesních Něnců, francouzština
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu, ocenění:
The National Estonian Film and Television Award for the best documentary 2016; Annual Award of the Estonian Cultural Endowment for the best documentary 2016; 1st Prize (Man and Nature), Matsalu Nature Film Festival, Estonsko
Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=Aq6JYJysHWc
Ghana, Nizozemí, 2016, 36 min
Mara Lin Visser
26.01.2018 22:30
„Unity: Dress-scapes of Accra” je etnografický film o africké módě v hlavním městě Ghany. V Accře se vrací do módy africký potisk. Filmová mozaika sleduje život módního návrháře Allana a jeho ženy Cynthii a ukazuje velkou rozmanitost módy na míru a hybridních stylů; způsoby užívání afrického oblečení a vyjadřování kultury prostřednictvím nošení afrických potisků. Film vyzdvihuje krásné detaily tím, že se zaměřuje na několik málo účastníků, kteří ukazují směsi různých materiálů, střihů a stylů v kreativní a svobodné atmosféře. V tomto ohledu je film nejen observační, ale také lidem dává prostor, aby vyprávěli svůj příběh a ukázali, že jsou hrdí na africké oblečení.
Mara Lin Visser působí jako vizuální antropoložka a filmařka v Amsterdamu. Během produkce dokumentu o materiální kultuře ve Volendam v rámci magisterského studia Vizuální antropologie objevila filmovou tvorbu. Filmové médium jí dává svobodu vyjádřit sebe sama, své názory na určitá témata a akademická pozorování přirozeným způsobem. Film je pro ni perfektní možností, jak prozkoumat rozsáhlou oblast materiální kultury. S ohledem na tuto skutečnost se rozhodla pro terénní výzkum v Ghaně, což vyústilo ve film „Unity: Dress-scapes of Accra“. Mara Lin se zajímá o práva homosexuálů, materiální kulturu, módu, geopolitiku a umění.
režie, kamera, produkce, střih, scénář: Mara Lin Visser
jazyk dialogů: angličtina, jazyky Ga a Twi
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu (výběr):
RAI Film festival in Bristol, Velká Británie; Ethnografilm, Paříž, Francie; Ethnocineca Víděň, Rakousko; Kratovo Ethnographic film Festival in Makedonie; Society for Visual Anthropology Film and Media Festival (SVAFMF); Taiwan International Ethnographic Film Festival
Trailer: https://vimeo.com/205078498
Česká republika, 2018, 20 min
Antropofest a spolek "Pomáháme lidem na útěku"
26.01.2018 18:00
V srpnu roku 2015 zaplavily zprávy o uprchlících česká média. Fotografie maďarského nádraží Keleti plného stanů, lidí a malých dětí choulících se na zemi nebo srbských dálnic, po kterých lidé v davech pochodovali pěšky, nenechaly v klidu téměř nikoho. V září roku 2015 vznikl Czech Team, který dnes sdružuje více než 4 tisíce českých dobrovolníků, kteří vyjeli pomáhat uprchlíkům na Balkánské trase. Další desetitisíce lidí přispěly penězi nebo materiální pomocí. Koordinaci českých dobrovolníků a pomoci se věnují lidé sdružení ve spolku Pomáháme lidem na útěku. Tato výstava vznikla jako poděkování všem, jimž není situace uprchlíků lhostejná. Autoři fotografií jsou samotní dobrovolníci a jsou z míst, kde Češi nejvíce pomáhali, a mapují tak dobrovolnickou pomoc od podzimu 2015 až do léta 2016.
Výstava bude probíhat od pátečních 18hodin do sobotních 23hodin v prostorách foyer Kina Ponrepo.
http://plnu.cz/
Belgie, 2016, 61 min
David Bert Joris Dhert
27.01.2018 20:10
Co znamenalo Mistrovství světa ve fotbale 2014 a Olympijské hry v Rio de Janeiru v roce 2016 pro Brazílii? Dokumentární film We must be dreaming sleduje každodenní život tří Brazilců, jednoho domorodého, jednoho afrického a jednoho evropského původu po dobu tří let a zkoumá to, jakým způsobem zasáhlo Mistrovství světa a olympijské hry do života obyvatel Rio de Janeira a do jaké míry splnily největší sportovní události planety lidem sny a příležitosti, které slibovaly.
David Bert Joris Dhert je belgický dokumentarista věnující se vizuální antropologii. Od roku 2010 žije střídavě v Belgii a Brazílii, kde natočil film o změnách, které přineslo Mistrovství světa ve fotbale 2014 a olympijské hry v roce 2016 do životů jeho spoluobčanů v Riu. Jeho díla byla k vidění na dokumentárních filmových festivalech, etnografických filmových festivalech i na výstavách moderního umění.
režie, kamera, scénář, střih: David Bert Joris Dhert
produkce: Gregg Young
jazyk dialogů: portugalština
jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu (výběr):
Society for Visual Anthropology Film and Media Festival, Washington DC, USA; Athens Ethnographic Film Festival, Řecko; Viscult international documentary and ethnographic film festival, Finsko, IVSA 2017 international conference for visual sociology, Montréal, Kanada
Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=IrxkzHJD44U
Slovensko, 2016, 50 min
Soňa G. Lutherová
27.01.2018 13:00
Zatopené je antropologický dokumentární film a jedné budově a osudech lidí s ní spojených. Kaštieľ v Pařížovcích byl rodinným sídlem, domovem, majetkem, centrem hospodářského statku, ale i historickou památkou. Některé části budovy se zachránily a přetrvaly napříč stoletími, jiné zalily vody Liptovské Mary. Pro potomky jeho posledních majitelů, rodiny Steinů, je kaštieľ vzpomínkou na ztracenou minulost. Pro kurátory klenotem – fénixem, který povstal z kalné vody, pýchou Liptova. Osobitý příběh pařížovského kaštieľa a jeho posledních majitelů je zároveň odrazem společenských změn na Slovensku ve dvacátem století.
Soňa G. Lutherová je sociální a vizuální antropoložka. Jako vědecká pracovnice v Ústavu etnologie SAV zkouká měnící se identity lidí v post-socialismu, zejména v souvislostech s jejich materiálním prostředím. Přednášela, prováděla výzkum a studovala na univerzitách na Slovensku, v Čechách, ve Švédsku a v Rakousku. Je spoluautorkou několika krátkých dokumentárních filmů a autorkou uměleckých vizuálních projektů. Zatopené je její scénáristický a režijní debut.
režie: Soňa G. Lutherová
produkce: Barbara Harumová Hessová
kamera: Denisa Buranová
střih: Peter Harum
jazyk dialogů: slovenština
jazyk titulků: angličtina
