ANTROPOFEST je mezinárodním festivalem filmů se sociálně antropologickou tématikou.
Jeho cílem je nabídnout laické i odborné veřejnosti filmy českých a zahraničních antropologů, které v České republice v podstatě nelze zhlédnout. Může jít o snímky pořizované v rámci terénního výzkumu odkazující na sociální či kulturní antropologii, nebo filmy a videa zaměřené na vizuální stránku zkoumaného. Prostřednictvím těchto specifických dokumentů totiž můžeme společně poznávat život nejrůznějších lidských společenství, sociálních skupin či jedinců z celého světa, a to považujeme za obzvlášť důležité.
ANTROPOFEST je organizován stejnojmenným spolkem založeným v květnu 2010 absolventy studijního oboru sociální antropologie (více viz O NÁS) . Festival a veškeré dění kolem něj zajišťujeme zcela na dobrovolnické bázi.
Festival se koná každým rokem vždy na konci ledna v Praze, kde probíhá hlavní filmová přehlídka. V průběhu jara pak s našimi partnery pořádáme tzv. „Ozvěny Antropofestu“ v dalších českých i slovenských městech. Např. v Brně, Pardubicích, Bratislavě, Nitře a dalších městech.
Czech Republic, 2009, 38 min
Jaroslava Bagdasarová
29.01.2011 17:55
Daleko, daleko na Severu, kde se začíná den a zbíhají se oceány, leží malá vesnička Nové Čaplino. Vláda se rozhodla, že z ní udělá turistické místo. Je zima, mínus 30C. Turisté nepřijíždějí. Jsou na ně jen vzpomínky, stopy zaváté sněhem. Lidé žijí v kartonových domech a tančí. Čekají na turisty. Přijíždí jen jejich rodačka Vika, která žije ve velkoměstě a nebyla několik let doma. Tak všichni čekají dál ... a tančí... Obyvatelé Nového Čaplina nejsou vyjímka. Všichni máme právo toužit po atrakci a někdy zas atrakcí být... a stejně tak zůstat sami sebou. Touha být někým jiným je v každém z nás. Vycházíme ze samy sebe, zkoušíme se převtělit do někoho jiného, abychom se pak jinými vrátili k sama sobě a byli jimi více než kdykoliv předtím. Film o turismu proudy turistů nezastaví. Může však položit otázky, které souvisí s tím, jak smýšlíme o světě, který "navštěvujeme" jako turisté a co takový přístup ke světu říká o nás samých.
Režie: Jaroslava Bagdasarová
Režisérka Jaroslava Bagdsarova se narodila v Martině na Slovensku. Vystudovala sociální antropologii na Státní univerzitě v Petrohradě v Rusku a dokumentární tvorbu na FAMU v Praze. V současnosti působí ve výzkumném ústavu v Halle nad Sálou v Německu.
Produkce: Pavla Kubečková Company, FAMU Smetanovo náb.2, Praha 1
Hungary, 2007, 41 min
Kriszta Bódis
28.01.2011 21:40
„Muž je jiný než žena. Muž může dělat více věcí, žena žádné.“ říkají olaští Romové z maďarské župy Békés. Tradice podobných předpokladů drží tuto komunitu pevně pohromadě. Být dospělou dívkou znamená být zralou ženou. Stát se dospělou dívkou je přelomový bod.
„Bárisej“ je genderový dokumentární film pojednávající o genderových rolích olašské romské komunity s jejími ojedinělými zákony a tradicemi žen a jejich ženským výkladem.
Režie: Kriszta Bódis
Narozena v Budapešti v roce 1967. Kriszta je spisovatelkou, dokumentární filmařkou a psycholožkou.
Produkce: FILMPLUS, Budapest, Hungary
Kamera: Francisco Gózon, Márton Vízkelety, Mária Takács
Norway, Macedonia, 2010, 35 min
Frode Storaas, Elizabeta Koneska
29.01.2011 20:05
Filip je studentem na Mac Brod Gymnáziu. Bydlí na kolejích. Alija je jeho dobrým kamarádem ze školy. Patří ale k odlišným náboženským obcím a to je rozděluje nejen během přestávky na oběd, ale vůbec kdykoli mimo školní vyučování. Filip tráví své víkendy ve své rodné vesnici Samokovu, kde sbírá houby na prodej a pomáhá svým prarodičům a mamince v jejím malém obchodě. Alija každý den dojíždí ze své rodné vesnice Plasnice.
Tento dokumentární film poukazuje na situaci na makedonském venkově, kde nezaměstnanost nutí lidi opouštět své vesnice. Tato skličující realita zastiňuje vztahy mezi etnickými a náboženskými skupinami.
Režie, kamera: Frode Storaas, Elizabeta Koneska
Jako antropolog pracoval Storaas s pastevci a chovateli skotu a jiných domestikovaných zvířat v Súdánu, Keňi, Ugandě a Etiopii. Jeho hlavním zájmem jsou obecná antropologie, ekonomika a politika. Jako autor filmů se zúčastnil projektů v Africe a na Středním Východě, v Řecku a Makedonii, v Mexiku a Spojených státech amerických, v Číně a Norsku. Tématem některých z těchto projektů je magie, konkrétně jak může víra v magii ovlivnit každodenní život.
Koneska je vedoucí kurátorkou v Národním muzeu Makedonie ve Skopje na oddělení etnologie. Předmětem jejího zkoumání jsou převážně: tradiční jídlo, mědikovci a klempíři, slovanská ortodoxní komunita v Istanbulu, sdílené svatyně a turecké a jiné muslimské etnické a náboženské komunity. Koneska již natočila 12 filmů založených na výzkumech v Makedonii a Turecku.
Produkce: Macedonian Centre for Photography, Skopje, Makedonie
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.
KONTAKT
Neváhejte se nás zeptat, či rovnou poslat film (s vyplněnou přihláškou) na e-mailovou adresu:
[email protected]
Daleko, daleko na Severu, kde se začíná den a zbíhají se oceány, leží malá vesnička Nové Čaplino. Vláda se rozhodla, že z ní udělá turistické místo. Je zima, mínus 30C. Turisté nepřijíždějí. Jsou na ně jen vzpomínky, stopy zaváté sněhem. Lidé žijí v kartonových domech a tančí. Čekají na turisty. Přijíždí jen jejich rodačka Vika, která žije ve velkoměstě a nebyla několik let doma. Tak všichni čekají dál ... a tančí... Obyvatelé Nového Čaplina nejsou vyjímka. Všichni máme právo toužit po atrakci a někdy zas atrakcí být... a stejně tak zůstat sami sebou. Touha být někým jiným je v každém z nás. Vycházíme ze samy sebe, zkoušíme se převtělit do někoho jiného, abychom se pak jinými vrátili k sama sobě a byli jimi více než kdykoliv předtím. Film o turismu proudy turistů nezastaví. Může však položit otázky, které souvisí s tím, jak smýšlíme o světě, který "navštěvujeme" jako turisté a co takový přístup ke světu říká o nás samých.
„Muž je jiný než žena. Muž může dělat více věcí, žena žádné.“ říkají olaští Romové z maďarské župy Békés. Tradice podobných předpokladů drží tuto komunitu pevně pohromadě. Být dospělou dívkou znamená být zralou ženou. Stát se dospělou dívkou je přelomový bod.
Filip je studentem na Mac Brod Gymnáziu. Bydlí na kolejích. Alija je jeho dobrým kamarádem ze školy. Patří ale k odlišným náboženským obcím a to je rozděluje nejen během přestávky na oběd, ale vůbec kdykoli mimo školní vyučování. Filip tráví své víkendy ve své rodné vesnici Samokovu, kde sbírá houby na prodej a pomáhá svým prarodičům a mamince v jejím malém obchodě. Alija každý den dojíždí ze své rodné vesnice Plasnice.
