FILMY
Poland, 2011, 45 min
Maciej Eichelberger, Lukasz Kaminski
27.01.2012 20:10
Filmoví tvůrci následují různorodé alternativní sociální myšlenky založené na spolupráci, otevřenosti a přímé výměně zkušeností. Setkávají se při různých iniciativách, kde se snaží znovu obnovit dynamickou výměnu mezi lidmi a kulturami. Dialog s aktivisty a zástupci skupin jako jsou source trends, Permaculture, Qi gong, „Art exchange“ nebo „Food not bombs“ prezentuje novou formu „darování“.
Maciej Eichelberger: absolvoval Akademii Filmu a televize ve Varšavě a studoval antropologii na Varšavské Universitě. Autor dokumentů a reporáží, permakulturní aktivista.
Lukasz Kaminski: student antropologie na Varšavské Universitě, autor dokumentárních filmů, cestovatel, spisovatel.
Režie a produkce: Maciej Eichelberger, Lukasz Kaminski
Jazyk dialogů: Polština, Angličtina
Jazyk titulků: Polština, Angličtina, Čeština
Uvedení filmu:
"Eyes and Lenses" - 8th Ethnografic Film Review, Varšava, 2011
USA, 2008, 6 min
Jonathan Taee
27.01.2012 18:05
Maurice Merleau-Ponty byl francouzský filozof, který zemřel v relativně mladém věku 57 let v roce 1961.
Jeho zaměření na fenomenologii otevřela novou oblast v kontinentální fïlosofii. Podařilo se mu, aby filozofové nahlíželi na lidské tělo jako na základní a potřebný prvek existence, ne na pouhé „přenašeče“ myšlenek. Zdůraznil význam lidské tělesnosti, která není jen okolností, nýbrž podstatnou a určující podmínkou lidského bytí. Pochopil důležitost hranic, které si vytvářejí naše těla a jejich schopnost vnímat svět skrze řetězec bezprostředních okamžiků.
Jeho filozofie posléze ovlivnila mnoho sociálních teorií používaných v antropologii.
Film zkoumá lidské tělo a jeho cestu, skrze kterou objevuje a zažívá svět okolo sebe. Každý snímek představuje moment. Momenty zachycené zážitky tělem jsou zpracovány vědomím a interpretovány do daného kulturního a emocionálního významu. Tělo nevnímá smysl světa prostřednictvím pěti oddělených smyslových vjemů jako je cítit, vidět, slyšet, chutnat a vonět. Surové tělo vstřebává svět jako jeden velký snímací orgán. To vše zapříčiňuje bezprostřední vztah mezi tělem a světem. Tělo má synestetický smysl, který pracuje podvědomě jako jeden celek. Tento smysl promlouvá skrze celé tělo, používá každý obrys a křivku k cítění pohybu světa kolem. Surové tělo je bezprostřední v prožívání světa, tělo je tekutina či konverzace, čtení a učení přeměňující se na okolní svět.
Tento film je poctou práce Marleau Pontyho a skrze medium 16 mm vysokorychlostního digitálního filmu a SRL obrazu, vzdává hold našim nejintimnějším a nejsmyslnějším vztahům k světu okolo nás.
Jonathan v současné době realizuje terénní práce v Bhútánu jako doktorand Univerzity v Cambridge. Jeho současný výzkum se zaobírá integrací zdravotní péče a jeho vliv na léčení pacientů skrze jejich zkušenosti. Pojmy tělo, zkušenost a fenomenologie byly a jsou stálým společníkem jeho práce, včetně filozofie Marleau – Pontyho. Tento film byl natočen na University of Virginia v průběhu zkoumání myšlenek o syrovosti a zkušenostech filozofa jako sociálně podmíněných jevů.
Režie a produkce: Jonathan Taee
Jazyk dialogů: žádný
Jazyk titulků: žádný
Uvedení filmu:
Salmagundi Film Festival, University of Virginia, USA
Ivy Film Festival, USA
Germany, 2010, 5 min
Alina Trebbin
27.01.2012 22:35
Prohlížení fotek je pro nás každodenní zkušeností. Předtím, než jsme se naučili číst slova, jsme se učili porozumět obrázkům.
Právě detaily mohou být pro nás klíčovými, pomáhají uvádět věci do pravých souvislostí, skládat bezpočet představ z celku, z kterého nám dnes zbyl pouze extrakt obsažený v kdysi vybraném rámování. Ale jsme opravdu schopni rekonstruovat minulost chvíle zobrazené v cizích fotografiích, které někomu naplnily vzpomínky? Můžeme dosáhnout jasného porozumění toho, co mělo být na památku zachyceno, když dva lidé při pohledu na snímek vidí dvě různé fotografie, stejně jako dva lidé, s otevřenýma očima vidí dva odlišné světy? Prohlížení fotografií tak může znamenat návrat do minulosti dvěma cestami. Stále se však mohou oči diváků setkat - ve skleničce na víno v levém dolním rohu.
Tento krátký film se chce podívat na limity fotografie v oživování dávných okamžiků před očima cizince, který kóduje snímky na základě jeho vlastních vzpomínek a porozumění, které stále více a více prolíná s těmi ostatními. Přidali jsme obrázkům nové a nové významy. Konzumujeme a vytváříme si naši vlastní pravdu o situaci, které jsme nebyli bezprostředními svědky ani její součástí, ale stali jsme se jejím publikem. Tímto způsobem neznámý divák obohacuje neznámou fotografií, stejně jako obohacuje ona jej, proces tiché výměny, která zahrnuje více než jen zrak.
Alina Trebbin studuje magisterský program vizuální a mediální antropologie na Freie Universität v Berlině, která se věnuje mimo jiné i fotografií. Sejdeme se in memoriam je krátký film, který byl vytvořen jako součást souboru studentských filmů haptic cinema a transkulturní montáže během magisterské Super8 dílny v roce 2010.
Režie: Alina Trebbin
Produkce: Florian Walter, Mark Dolling
Jazyk dialogů: Angličtina
Jazyk titulků:Němčina
Uvedení filmu:
Shortcutz Berlin, 2011
EMERGEANDSEE media arts festival Berlin 2011
