MERLEAU - PONTY
USA, 2008, 6 min
Jonathan Taee
27.01.2012 18:05
Maurice Merleau-Ponty byl francouzský filozof, který zemřel v relativně mladém věku 57 let v roce 1961.
Jeho zaměření na fenomenologii otevřela novou oblast v kontinentální fïlosofii. Podařilo se mu, aby filozofové nahlíželi na lidské tělo jako na základní a potřebný prvek existence, ne na pouhé „přenašeče“ myšlenek. Zdůraznil význam lidské tělesnosti, která není jen okolností, nýbrž podstatnou a určující podmínkou lidského bytí. Pochopil důležitost hranic, které si vytvářejí naše těla a jejich schopnost vnímat svět skrze řetězec bezprostředních okamžiků.
Jeho filozofie posléze ovlivnila mnoho sociálních teorií používaných v antropologii.
Film zkoumá lidské tělo a jeho cestu, skrze kterou objevuje a zažívá svět okolo sebe. Každý snímek představuje moment. Momenty zachycené zážitky tělem jsou zpracovány vědomím a interpretovány do daného kulturního a emocionálního významu. Tělo nevnímá smysl světa prostřednictvím pěti oddělených smyslových vjemů jako je cítit, vidět, slyšet, chutnat a vonět. Surové tělo vstřebává svět jako jeden velký snímací orgán. To vše zapříčiňuje bezprostřední vztah mezi tělem a světem. Tělo má synestetický smysl, který pracuje podvědomě jako jeden celek. Tento smysl promlouvá skrze celé tělo, používá každý obrys a křivku k cítění pohybu světa kolem. Surové tělo je bezprostřední v prožívání světa, tělo je tekutina či konverzace, čtení a učení přeměňující se na okolní svět.
Tento film je poctou práce Marleau Pontyho a skrze medium 16 mm vysokorychlostního digitálního filmu a SRL obrazu, vzdává hold našim nejintimnějším a nejsmyslnějším vztahům k světu okolo nás.
Jonathan v současné době realizuje terénní práce v Bhútánu jako doktorand Univerzity v Cambridge. Jeho současný výzkum se zaobírá integrací zdravotní péče a jeho vliv na léčení pacientů skrze jejich zkušenosti. Pojmy tělo, zkušenost a fenomenologie byly a jsou stálým společníkem jeho práce, včetně filozofie Marleau – Pontyho. Tento film byl natočen na University of Virginia v průběhu zkoumání myšlenek o syrovosti a zkušenostech filozofa jako sociálně podmíněných jevů.
Režie a produkce: Jonathan Taee
Jazyk dialogů: žádný
Jazyk titulků: žádný
Uvedení filmu:
Salmagundi Film Festival, University of Virginia, USA
Ivy Film Festival, USA
Po skončení studené války zůstaly na mnoha místech východní Evropy opuštěné sovětské vojenské základny. Vojáci a jejich rodiny odešly, utichl rachot stíhacích letadel, nezvaní hosté se přestali objevovat na veřejných místech. Jak po dvaceti letech vnímají pobyt sovětských vojsk obyvatelé obcí, které se základnami sousedily?
Film vypráví o setkání Sary Marielle Gaup a Lawra Somby, dvou mladých zpěváků joik (pěvecké technika Sami) narozených na severu a jihu Sápmi (kulturního centra národu Sami v severním Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku). Setkali se během kreativního hudebního projektu “Adjágas”, což v jazyce Sami znamená „Země mezi spánkem a bděním”. V tomto zvláštním státě můžeme poodhalit realitu a naladit se do opravdových a původních písní joik. Díky možnosti koncertovat s hudebníky z jiných oblastí a přizpůsobovat svou produkci vnímanému kontextu sbližuje Adjágas hudebně-textové způsoby joik s mezinárodní hudební scénou. Protagonisté vyjadřují různé styly života a obavy, reflektují, co znamená být mladý umělec pocházející z domorodého prostředí a muset si vybojovat cestu do hudebního průmyslu. Film také pojednává o tom, co nás z minulosti vede k porozumění a jak Joik spojuje každodenní život, politiku a spiritualitu a stává se jazykem léčícím rány z koloniální historie.
