ANTROPOFEST je mezinárodním festivalem filmů se sociálně antropologickou tématikou.
Jeho cílem je nabídnout laické i odborné veřejnosti filmy českých a zahraničních antropologů, které v České republice v podstatě nelze zhlédnout. Může jít o snímky pořizované v rámci terénního výzkumu odkazující na sociální či kulturní antropologii, nebo filmy a videa zaměřené na vizuální stránku zkoumaného. Prostřednictvím těchto specifických dokumentů totiž můžeme společně poznávat život nejrůznějších lidských společenství, sociálních skupin či jedinců z celého světa, a to považujeme za obzvlášť důležité.
ANTROPOFEST je organizován stejnojmenným spolkem založeným v květnu 2010 absolventy studijního oboru sociální antropologie (více viz O NÁS) . Festival a veškeré dění kolem něj zajišťujeme zcela na dobrovolnické bázi.
Festival se koná každým rokem vždy na konci ledna v Praze, kde probíhá hlavní filmová přehlídka. V průběhu jara pak s našimi partnery pořádáme tzv. „Ozvěny Antropofestu“ v dalších českých i slovenských městech. Např. v Brně, Pardubicích, Bratislavě, Nitře a dalších městech.
Czech Republic, 2009, 38 min
Jaroslava Bagdasarová
29.01.2011 17:55
Daleko, daleko na Severu, kde se začíná den a zbíhají se oceány, leží malá vesnička Nové Čaplino. Vláda se rozhodla, že z ní udělá turistické místo. Je zima, mínus 30C. Turisté nepřijíždějí. Jsou na ně jen vzpomínky, stopy zaváté sněhem. Lidé žijí v kartonových domech a tančí. Čekají na turisty. Přijíždí jen jejich rodačka Vika, která žije ve velkoměstě a nebyla několik let doma. Tak všichni čekají dál ... a tančí... Obyvatelé Nového Čaplina nejsou vyjímka. Všichni máme právo toužit po atrakci a někdy zas atrakcí být... a stejně tak zůstat sami sebou. Touha být někým jiným je v každém z nás. Vycházíme ze samy sebe, zkoušíme se převtělit do někoho jiného, abychom se pak jinými vrátili k sama sobě a byli jimi více než kdykoliv předtím. Film o turismu proudy turistů nezastaví. Může však položit otázky, které souvisí s tím, jak smýšlíme o světě, který "navštěvujeme" jako turisté a co takový přístup ke světu říká o nás samých.
Režie: Jaroslava Bagdasarová
Režisérka Jaroslava Bagdsarova se narodila v Martině na Slovensku. Vystudovala sociální antropologii na Státní univerzitě v Petrohradě v Rusku a dokumentární tvorbu na FAMU v Praze. V současnosti působí ve výzkumném ústavu v Halle nad Sálou v Německu.
Produkce: Pavla Kubečková Company, FAMU Smetanovo náb.2, Praha 1
Czech Republic, 2010, 26 min
Jiřina Kosíková
29.01.2011 14:00
Věra Fialová se narodila na konci 1. světové války jako nemanželské dítě Češky a Poláka - ruského válečného zajatce. Ve starém kufru má uloženy písemné a obrazové dokumenty z 1. a 2. světové války. V jejích vzpomínkách, doprovázených zpěvem písní z rodinného repertoáru, jsou zachyceny "malé dějiny" - životní příběh jedné ženy na pozadí velkých historických událostí 20. století.
Sestřih ze záznamů pořízených během etnologického terénního výzkumu v letech 2007 a 2009. Film vznikl v rámci výzkumného záměru Etnologického ústavu AV ČR, v.v.i. Praha "Kulturní identita a kulturní regionalismus v procesu formování etnického obrazu Evropy" (reg.č. AV0Z90580513).
Režisérka Jiřina Kosíková (*1952) pracuje jako etnoložka v Etnologickém ústavu AV ČR, v.v.i. Praha - pracoviště Brno. Specializace: Vizuální antropologie. Využití videozáznamu jako metody a techniky terénního výzkumu.
Produkce: Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Veveří 97, 602 00 Brno
Norway, Macedonia, 2010, 35 min
Frode Storaas, Elizabeta Koneska
29.01.2011 20:05
Filip je studentem na Mac Brod Gymnáziu. Bydlí na kolejích. Alija je jeho dobrým kamarádem ze školy. Patří ale k odlišným náboženským obcím a to je rozděluje nejen během přestávky na oběd, ale vůbec kdykoli mimo školní vyučování. Filip tráví své víkendy ve své rodné vesnici Samokovu, kde sbírá houby na prodej a pomáhá svým prarodičům a mamince v jejím malém obchodě. Alija každý den dojíždí ze své rodné vesnice Plasnice.
Tento dokumentární film poukazuje na situaci na makedonském venkově, kde nezaměstnanost nutí lidi opouštět své vesnice. Tato skličující realita zastiňuje vztahy mezi etnickými a náboženskými skupinami.
Režie, kamera: Frode Storaas, Elizabeta Koneska
Jako antropolog pracoval Storaas s pastevci a chovateli skotu a jiných domestikovaných zvířat v Súdánu, Keňi, Ugandě a Etiopii. Jeho hlavním zájmem jsou obecná antropologie, ekonomika a politika. Jako autor filmů se zúčastnil projektů v Africe a na Středním Východě, v Řecku a Makedonii, v Mexiku a Spojených státech amerických, v Číně a Norsku. Tématem některých z těchto projektů je magie, konkrétně jak může víra v magii ovlivnit každodenní život.
Koneska je vedoucí kurátorkou v Národním muzeu Makedonie ve Skopje na oddělení etnologie. Předmětem jejího zkoumání jsou převážně: tradiční jídlo, mědikovci a klempíři, slovanská ortodoxní komunita v Istanbulu, sdílené svatyně a turecké a jiné muslimské etnické a náboženské komunity. Koneska již natočila 12 filmů založených na výzkumech v Makedonii a Turecku.
Produkce: Macedonian Centre for Photography, Skopje, Makedonie
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.
KONTAKT
Neváhejte se nás zeptat, či rovnou poslat film (s vyplněnou přihláškou) na e-mailovou adresu:
[email protected]
Daleko, daleko na Severu, kde se začíná den a zbíhají se oceány, leží malá vesnička Nové Čaplino. Vláda se rozhodla, že z ní udělá turistické místo. Je zima, mínus 30C. Turisté nepřijíždějí. Jsou na ně jen vzpomínky, stopy zaváté sněhem. Lidé žijí v kartonových domech a tančí. Čekají na turisty. Přijíždí jen jejich rodačka Vika, která žije ve velkoměstě a nebyla několik let doma. Tak všichni čekají dál ... a tančí... Obyvatelé Nového Čaplina nejsou vyjímka. Všichni máme právo toužit po atrakci a někdy zas atrakcí být... a stejně tak zůstat sami sebou. Touha být někým jiným je v každém z nás. Vycházíme ze samy sebe, zkoušíme se převtělit do někoho jiného, abychom se pak jinými vrátili k sama sobě a byli jimi více než kdykoliv předtím. Film o turismu proudy turistů nezastaví. Může však položit otázky, které souvisí s tím, jak smýšlíme o světě, který "navštěvujeme" jako turisté a co takový přístup ke světu říká o nás samých.
Věra Fialová se narodila na konci 1. světové války jako nemanželské dítě Češky a Poláka - ruského válečného zajatce. Ve starém kufru má uloženy písemné a obrazové dokumenty z 1. a 2. světové války. V jejích vzpomínkách, doprovázených zpěvem písní z rodinného repertoáru, jsou zachyceny "malé dějiny" - životní příběh jedné ženy na pozadí velkých historických událostí 20. století.
Filip je studentem na Mac Brod Gymnáziu. Bydlí na kolejích. Alija je jeho dobrým kamarádem ze školy. Patří ale k odlišným náboženským obcím a to je rozděluje nejen během přestávky na oběd, ale vůbec kdykoli mimo školní vyučování. Filip tráví své víkendy ve své rodné vesnici Samokovu, kde sbírá houby na prodej a pomáhá svým prarodičům a mamince v jejím malém obchodě. Alija každý den dojíždí ze své rodné vesnice Plasnice.
